30 případů majora Zemana
zajímavosti ze zákulisí
Záměrem bylo vytvořit několikadílný politický televizní seriál,
jehož hlavním obsahem budou „příběhy příslušníka SNB v jednotlivých
etapách vývoje socialistické společnosti„ (jeden z bodů dokumentu
„Hlavní úkoly tiskového odboru sekretariátu FMV do XV. sjezdu KSČ“
z roku 1973). Hlavní postava se v ideových plánech jmenovala nejprve
major X., pak Herych (zdálo se být příliš německé), Hurych a nakonec
Zeman. Seriál měl mít původně 28 dílů a měl se odehrávat v letech
1945 – 1973.
Vedení Komunistické strany hodně záleželo na úspěchu seriálu, proto
uvolnilo 21 000 marek na nákup západoněmecké osvětlovací techniky.
Tehdy to byly neuvěřitelné peníze.
Československá televize do procesu výroby seriálu 30 případů majora Zemana
vstoupila ve druhé polovině roku 1972 prostřednictvím Hlavní redakce armády,
brannosti a bezpečnosti.
Během následujícího půl roku podoba seriálu krystalizovala, autorský tým se
rozšiřoval, počet dílů se ustálil kvůli blížícímu se výročí osvobození
Československa na třiceti.
Dramaturgická stránka byla svěřena Jiřímu Procházkovi, autorovi nejdůležitějších
literárních předloh tvořících ideologické pilíře seriálu, a režisérem se stal
Jiří Sequens, který se práce na seriálu do značné míry dožadoval
(odmítl dopisem možnost dvojí režie).
Za tvůrce prvních návrhů jsou označování redaktor HRABB a dlouholetý člen SNB
Leoš Jirsák a scenárista Jaroslav Šikl. Později se k tomuto autorskému týmu
připojil ještě dramaturg Jiří Procházka. Jaroslav Šikl byl však v roce 1970
zbaven členství v KSČ, a tak bylo autorství ideového námětu přiřknuto
náčelníku Tiskového odboru sekretariátu FMV plk. Janu Kovářovi.
Seriál měl režírovat Jaroslav Šikl († 1985), který přišel s prvotním
námětem. Ve chvíli, kdy už se řešilo obsazování hlavní role, ministerstvo
vnitra rozhodlo, že seriál nebude jen kriminální, ale bude hlavně
politický. Byla sestavena skupina poradců – ideová komise pro seriál,
která měla za úkol pohlídat všechny detaily. Jaroslav Šikl byl vyškrtnutý
z KSČ, a proto ho ideová komise zbavila režisérského křesla. Dodatečně
mu později nepřiznala honorář za námět a podstrčila námět svého
nohsleda, který označovala za původní. Post režiséra přijal Jiří
Sequens (85), který samozřejmě musel plnit požadavky ideové komise.
Třicet případů majora Zemana se začalo natáčet 22. března 1974.
Na natáčení se vystřídalo 350 herců, kteří v té době patřili k
nejslavnějším. Vladimír Brabec, který ztvárnil titulní roli, dostal
honorář 1 000 000 korun.
Prvních deset dílů mělo být dokončeno do konce dubna 1975, aby mohlo být
vysílání zahájeno k příležitosti květnového výročí. Samotné natáčení proběhlo
sice v termínu, v barrandovských laboratořích došlo ale ke zdržení, a tak se
seriál začal v Československé televizi vysílat až od 11. ledna 1976.
Druhou dekádu, při jejímž natáčení již naplno propukly spory mezi režisérem
Sequensem a dramaturgem Procházkou odvysílala ČST v lednu 1977, třetí v září
1979. Samotné natáčení bylo rozděleno do šesti etap po pěti dílech.
Pro titulní roli mjr. Zemana byl osobně režisérem Jiřím Sequensem
osloven herec Vladimír Brabec, stalo se počátkem roku 1974. Národní
divadlo, kde herec působil, ho muselo uvolnit na dvě sezóny (na
žádost ministra vnitra Obziny).
Náklady na jeden díl se pohybovaly ve výši 1,3-1,5 milionu korun, závěrečné
epizody byly nákladné přímo extrémně, když každá stála přibližně 4 milionů
korun (na díly 21., 22., 23., 27. a 28. byl schválen rozpočet 20 867 580 Kč,
přibližně 4 miliony korun na jeden díl).
V díle Rukojmí v Bella Vista rekonstruuje autor hudby k seriálu Zdeněk
Liška motiv bytostně spojený s barem White lines, konotující tak spojení
jihoamerického exkurzu se západoněmeckým barem.
Třicet případů vychází z povídek celkem jedenácti autorů. Autorsky se
na scénářích podílely dvě desítky spisovatelů a scénáristů - mimo jiné ¨
Jiří Procházka, Oldřich Železný, Jiří Sequens, Jan Otčenášek,
Ladislav Langpaul, Věra Kalábová, J.S. Kupka a další
(první scénáře vznikly v březnu 1973).
V díle Konec velké šance odjíždí kamion do Německa, v díle Pán ze Salcburku
překračuje jiný kamion stejnou státní hranici směrem na Vídeň.
Do scénáře dílu Klauni dokonce zasáhl tajemník ústředního výboru KSČ Vasil
Biľak a režisér Sequens jej konzultoval s ministrem vnitra Obzinou.
Vedle pěti knih seriálových povídek o mjr. Zemanovi vydaných v letech 1976-1984
existuje ještě předrevoluční dovětek dramaturga Jiřího Procházky.
Natáčení zahájeno 22. března 1974 na zámku Líšno u Benešova, promítán
byl po sériích deseti dílů v letech 1976-1980. Federální ministerstvo
vnitra (FMV) zajišťovalo kompars z řad vojáků MV, pozemní dopravní
prostředky, ale i vrtulník či letadlo pro potřeby natáčení, řadu
dobových rekvizit z depozitářů Muzea SNB a vojsk MV.
Již od počátku natáčení v roce 1974 i v jeho průběhu byly
prostřednictvím tiskového odboru, později 4. odboru IX. správy FMV
organizovány akce – „přátelská setkání“, kterých se zúčastnili jak
tvůrci a hlavní představitelé „Třiceti případů majora Zemana“, tak
vedoucí pracovníci FMV, někdy i za přítomnosti ministra vnitra ČSSR
Jaromíra Obziny. Naposledy se sešli vedoucí pracovníci FMV s tvůrci
tehdy největšího československého televizního seriálu 30. června 1980.
Toto poslední přátelské setkání bylo zorganizováno pod záštitou
ministra vnitra ČSSR za účasti členů Kolegia MV ČSSR, vedoucích
oddělení ÚV KSČ Eugena Turzo a Miroslava Mullera, ústředního
ředitele Čs. státního filmu dr. Jiřího Purše, režiséra FSB národního
umělce Jiřího Sequense (titul národní umělec získal J.S. v průběhu
natáčení seriálu) a vedoucího redaktora Ústřední redakce armády,
bezpečnosti a brannosti Čs. televize plk. PhDr. M. Broumského za
účelem předání vyznamenání a odměn těm, kteří se zasloužili o
úspěšné dokončení celého seriálu.
Roli básníka Pavla Daneše měl původně hrát Petr Čepek, který ji ale
odmítl. Měl kvůli tomu velké problémy a přestal být obsazován. V
»Zemanovi« ho pak nahradil Petr Štěpánek.
Herec Miloš Willig, který ztvárnil v seriálu 30 případů majora
Zemana plukovníka Kalinu, byl rok ženatý s hlasatelkou Kamilou
Moučkovou, kterou příchod sovětských vojsk v roce 1968 odstavil
z televizní obrazovky Československé televize i z veřejného
života? Miloše Williga si Moučková vzala ve svých devatenácti
letech, manželství jim ale vydrželo jen rok.
Herec Miloš Willig (kpt. Kalina) se nedožil premiéry třetí
řady seriálu 30 případů majora Zemana? V jeho případě neměli
při natáčení třetí série maskéři moc práce, Willig skutečně
za období mezi druhou a třetí řadou hodně zestárl, jeho
zešedivění bylo krutou realitou. Miloš Willig zemřel 23.
srpna 1979.
|
