|
Fanpage herečky Reginy Rázlové
(c) 2008 - 2014 projekt Stardust - Hanka Bízová
|
Rázlová: Znovu za mříže? Nebojím se!
Podnikatelského ducha prý Regina Rázlová (67) neměla nikdy. Přestože otec
by z ní nejradši měl vědkyni, Regina směřovala k divadlu. Velkou radost z
toho neměl, ale svou dceru někdejší předseda vlády ČSR Stanislav Rázl
podporoval tak, jak by to jistě udělal každý dobrý otec. Vtípky, kterak
by na oponě Národního divadla, kde Regina účinkovala, mělo namísto »Národ
sobě« spíše viset »Regině otec« přecházela s nadhledem. Protekce si jistě
vědoma byla, stejně tak ale nesporného talentu, který jí navzdory jízlivým
poznámkám nikdo nemohl upřít. Jenomže tahle opona pro Reginu spadla naposledy
s koncem totality. „Z divadla mě vyhazoval můj kolega a spolužák v rámci
revolučního kvasu. Byla jsem na tom podobně jako mnoho lidí, ze dne na den
bez práce. Musela jsem se živit jakkoliv,“ vzpomíná herečka v exkluzivním
rozhovoru pro Živnostenské listy na okamžik, který rozhodl o jejím budoucím
podnikání, které ji přivedlo za mříže...
Co může dělat žena, která se více než dvacet let živí herectvím, když
pochopí, že je pro divadlo nežádoucí a není cesty zpátky?
Dělala jsem, co se namanulo, jako každý, kdo se ocitl v podobné situaci.
Snažila jsem se jakkoliv uživit sebe a děti. Prodávala jsem třeba chlebíčky
v bistru u metra a dvě deci k tomu. A úspěšně, rozmazlovala jsem své zákazníky.
Do podnikání jsem se nepustila dobrovolně, byla to nutnost.
Bavilo vás podnikat? Přece jen to s sebou neslo alespoň jistou svobodu…
Určitě nebavilo. Ale v té době pro mě bylo obtížné se uplatnit jako herečka.
Stejné potíže mělo mnoho mých hereckých kolegů a muzikantů. Každý se živil,
jak mohl nebo uměl. Leckdo dělal leccos. A vlastně si myslím, že já jsem
žádný podnikatel nikdy nebyla.
Počkejte, pokud se člověk ocitne v představenstvu velké obchodní
společnosti, pak by v sobě nějakého obchodního ducha mít měl, nemyslíte?
Někdy stačí být hezký, reprezentativní. Nejsem mozek, který je schopen
přemýšlet o ekonomických záležitostech, domýšlet je. Moje role ve
Skloexportu byla jiná, herecká v podstatě.
Jak svoji tehdejší roli ve Skloexportu vnímáte dnes?
Byla jsem šikovná ozdoba. A myslím si, že mi ty kostýmky opravdu slušely.
Po propuštění z vazby jste řekla, že pokud jste se nějak provinila,
tak důvěřivostí. Pořád si to myslíte?
Ano. Věřila jsem některým něco, co nebyla pravda a ti lidé zklamali.
Možná i sebe. Nevím. Nezkoumám to. Ale to jsou desítky tisíc stran soudních
spisů, které vypráví tenhle příběh, a věřte, že je jiný, než jak je utvořen
médii. Takový je život.
Vaše bývalá snacha se v tuto chvíli snaží kauzu Skloexport znovu otevřít.
Jak si její kroky vysvětlujete vy?
Já jsem s ní nemluvila, tak to nemohu ani komentovat. Nejsme v kontaktu.
A i když si mohu myslet leccos, pořád je to matka mých vnoučat, a tak o tom
nechci příliš mluvit. Rozvod je těžký pro každého člověka. A někdo ho snáší
ještě hůř než špatně. Rozvodové i porozvodové tahanice bývají kruté a
dlouhé, nechtěla bych, aby tak dopadli i rodiče mých vnoučat.
Vy nemáte obavu z obnovy procesu?
To nemám. Vůbec ne. O to přece vůbec nejde. Mediální krupobití je jako
přírodní živel. Může pěkně bolet.
Máte po tom všem ještě v úmyslu pouštět se do dalšího podnikání?
Každý člověk by měl mít tolik svobody, aby dělal v životě to, co chce dělat
a na co se cítí. Jestli je to herectví, nebo podnikání, ať už prohrává nebo
vyhrává, dopředu to neodhadnete a zpátky to vzít nejde. Já už ale podnikat
nebudu.
Myslíte si, že podnikat dnes je obtížnější?
Posuzuju to hodně zdálky, ale zdá se mi, že alespoň z hlediska byrokracie
ano. Úřady, lejstra, razítka se zmnožily. Otravuje to nejen občany, ale ti,
kteří podnikají, z toho musejí být šílení. Nevím, jak to vzniklo, že přes
úžasný počítačový systém na každém úřadě vše trvá mnohem déle a je to
mnohem složitější, než to bylo. Třeba k tomu mému prodeji chlebíčků mi
tehdy stačil jeden papír a dobrý vedoucí k tomu.
Autor: Živnostenské listy,
|
|
