|
Fanpage herečky Reginy Rázlové
(c) 2008 - 2014 projekt Stardust - Hanka Bízová
|
Zdraví mám poškozené fatálně, lékaři mě drží nad vodou, říká Rázlová
Patřila k nejobdivovanějším hvězdám 70. a 80. let, aby se pak stala
dvakrát rozvedenou dvojnásobnou matkou, a z jeviště Národního divadla se
propadla až do vazební cely. Herečka Regina Rázlová pro týdeník Téma
popsala, co prožívala při návratu do záře reflektorů.
Ve vazbě kvůli obvinění z vytunelování Skloexportu, z níž jste byla
propuštěna před více než patnácti lety, jste strávila bezmála rok.
Vracejí se vám ještě nějaké zážitky z vězení?
Vždy jsem se bála hororů, strašidelných pohádek, strašidelných obrázků...
Bratři Grimmové, Kostěj Nesmrtelný - rychle jsem obracela stránku, na které
ten obrázek byl. A i když si moc přejete zapomenout, stejně si některé ty
strašidelné obrázky pamatujete. Zážitek, není náhodou zážitek spíš něco pěkného?
Takže výraz horor nebo psychohoror mi sedí lépe než zážitek. Bez správně
načasované chemie si to neumím představit.
Mám tomu rozumět tak, že se váš zdravotní stav tak zásadně zlepšil
díky správné medikaci?
Slova „tak zásadní“ jsem nepoužila a o svém zdravotním stavu jsem nehovořila.
Zdraví mám poškozené fatálním způsobem a jsem vděčná týmu lékařů a
zdravotníků, kteří se o mě starají, znají mne a umí s mými nemocemi
zacházet, drží mě nad vodou.
V době vašeho věznění se u vás projevila roztroušená skleróza a také
bipolární porucha. U té se lékaři zatím nedokážou shodnout, jestli ji člověk
má vrozenou a nemoc jen čeká na nějaký impuls, anebo ji nadměrná psychická
zátěž způsobí. Vy sama jste se setkala s nějakými signály toho onemocnění
dřív, než jste čelila obvinění a věznění?
Co je čeho příznak? Takto podrobně se to zpětně hledá v paměti, pokud dáte
své tělo a psyché k dispozici lékařskému výzkumu. Ale pro vlastní život je
to, myslím, zkreslující, protože všichni prožíváme časy špatné a dobré a to
ještě neznamená, že jste nemocen. Bipolární či maniodepresivní porucha je
těžká choroba a lituji každého, kdo s ní svádí boj o život a o smrt.
Její průběh nemáte nikdy „v ruce“ a nezávisí to velmi často ani na vaší
vůli, ani na vašich přáních. Tato nemoc patří mezi ty, které nikdy „nespí“,
je trvale připravena vás kdykoliv odvést ze života. Skamarádit se s ní je
opravdu těžké. Některé terapie a léčebné postupy jsou poměrně invazivní a
zatěžující. Užívání léků je doživotní a velmi přesná záležitost. Ale je mnoho nemocných,
jejichž nemoci také nejsou takzvaně „vidět“ a přitom fatálně určují lidský
osud, přesto tito lidé denně bojují o život jako lvi. Vstávají, chodí do
práce, do školy, vychovávají děti…
Návratu do divadla jste odolávala docela dlouho. Co nakonec rozhodlo?
Osobnost Milana Heina, jeho famózní ředitelská intuice a úžasné divadlo,
které vlastní a řídí. Ať tam jdete na cokoliv, je vyprodáno. Ať s kterýmkoliv
představením přijedou herci Ungeltu do jakéhokoli divadla, je vyprodáno.
Proč? Protože je to dobré divadlo! Kolegové, kteří tam hrají, jejich výkony!
Když mě poprvé Milan Hein oslovil, nevěřila jsem, že by o mě v tak dobrém
divadle, vlastně nejlepším v Praze, stáli.
Lubor Černohlávek, foto: David Neff, MAFRA,
|
|