|
Fanpage herečky Reginy Rázlové |
Regina v Českém rozhlase: o Hance Bízové i honičce v západním Berlíně
Hrála ve filmech, divadle i televizi. A také si sama dost prožila. Má za sebou zajímavý příběh, ale dnes už se soustředí spíš na jinou roli. Roli babičky. Regina Rázlová byla hostem pořadu „Je jaká je“ Dvojky Českého rozhlasu, kde ji u mikrofonu uvítala legendární Stáňa Lekešová. Řeč došla i na jednu z Regininých nejznámějších televizních postav, Hanku Bízovou ze seriálu 30 případů majora Zemana. „Taková agentka skutečně existovala, postava vznikla podle reálné figury a stejně jako Bízová v seriálu i ona svou misi nepřežila,“ řekla Regina Rázlová. „Při natáčení automobilové honičky pro díl Bílé linky a kutálení po cestě jsem byla celá odřená od asfaltu, a to tak, že jsme potom dva dny nemohli točit,“ zavzpomínala Rázlová. Regina Rázlová patří mezi ty herečky, jejichž hlas si zapamatujete a pokaždé poznáte. „V samoobsluze se na mě vždycky někdo otočí a řekne, že mě zná.“ Do obchodu chodí se svými vnoučaty. Celkem jich má sedm a na velkou rodinu si nemůže stěžovat. „Je to krásné. Zrovna nedávno u mě byla nejmladší vnučka. Malé děti jsou krásné a voňavé,“ libuje si spokojená babička. Nedávno si zahrála v cyklu Nevinné lži. Její rolí byla empatická tchýně. Je taková i ve skutečnosti? „Snažím se o to, ale snachy na to jistě mohou mít jiný názor.“ Svým dětem se prý do života snaží nemluvit. „Základním kamenem velké úspěšné rodiny, je to, aby si matky nehrály na velké matky.“ Pokud by sama nutně potřebovala říct svůj názor, počká prý na vhodný okamžik. Ale spíš se drží zkrátka. Má syna a dceru a může tedy porovnat, jestli je těžší výchova kluky nebo holky. „Mění se to s věkem a životními zkušenostmi. Dnes už jsme všichni dospělí, všichni už dostali po tlamičce.“ Život Reginy Rázlové by mohl sloužit jako podklad pro román. Obsahuje vzestupy i pády, dny krásné i horší. Sama to ale tak rozhodně nevidí. „Vždycky jsem ráda poslouchala ženské příběhy a myslím, že mnoho žen má podobný příběh jako já. Ženská utrpení navíc bývají tak velká, že nehraje roli, jestli jste známá nebo ne.“ Herečka si taky pořád udržuje svoji tradici psaní deníku. Píše ho ze zvyku a myslí si, že není nutné, aby v něm pátrali její potomci. „Zkušenost nikomu nesdělíte. Nedá se ani darovat. Deníky navíc nejsou dobrá literatura ke čtení.“ Četla ale deník po své mamince. Nebyl to ale obvyklý deník, spíš zpráva o jejím rodu a kořenech. „O těch je vždycky dobré hodně vědět.“
Stanislava Lekešová a luk,
www.rozhlas.cz |
|
