Fanpage herečky Reginy Rázlové
(c) 2008 - 2014 projekt Stardust - Hanka Bízová

 

Regina Rázlová: Herečka ve mě umřela

„Herečka ve mě umřela ve chvíli, kdy jsem si musela ve vězeňské cele dva na dva metry chránit holý život. To člověk musí zapomenout na všechno, co bylo předtím a soustředit se na pouhé přežití,“ říká s odevzdaným výrazem Rázlová.

Regina Rázlová patřila v 70. letech k hojně obsazovaným herečkám českého filmu. Díky své přísné vizáži a výraznému hlasu byla často obsazována do záporných rolích v kriminálních filmech a seriálech. Mohli jste jí třeba vidět v několika epizodách seriálu Třicet případů majora Zemana, Panoptikum města pražského nebo v seriálu natočeném podle skutečných událostí Malý pitaval z velkého města, kde v jednom z dílů sehrála rafinovanou hysterickou vraždedkyni, která při výslechu dostane jeden ze svých záchvatů. Divákovi jde z jejího naturalistického hereckého umění až mráz po zádech. Je proto velká škoda, že tato vynikajicí herečka se musela po pádu komunismu v roce 1989 své herecké profese vzdát. Filmoví režiséři i její domovská scéna Národního divadla se k ní totiž otočili zády, protože měla politický škraloup v podobě svého otce Stanislava Rázla, který byl v letech 1969 až 1986 místopředsedou české vlády.

„Byl to pro mě strašný šok. Jeden den jsem byla ještě uznávaná ceněná herečka a druhý den jsem už musela jako bezvýznamná nula chodit uklízet, abych vůbec uživila své dvě školou povinné děti," přiznává Rázlová, která musela spolknout hořkou pilulku ponížení a od základů překopat svůj dosud pohodlný a příjemný život obdivované filmové hvězdy.

Ta pravá životní lekce ji však teprve měla čekat. Díky svým vynikajícím komunikačním a organizačním schopnostem se brzy vypracovala z uklízečky záchodků a prodavačky v lahůdkách na prestižní pozici předsedkyně představenstva v nadnárodní společnosti Skloexport. Později byla na základě anonymního udání vyšetřována za vytunelování firmy. Následně byla obviněna za zneužití informací v obchodním styku a za způsobení škod Skloexportu ve výši 400 milionů korun.

„Zpočátku jsem myslela, že to musí být omyl nebo nějaký zlý sen a věřila jsem, že se to velice rychle vysvětlí. Moji společníci totiž obdrželi anonymní udání, že jsem se pokusila spolu s mým synem a otcem vytunelovat firmu. Případ tehdy obratem předali Policii ČR k prošetření a ta shledala, že jsem vinná a vydala na mě zatykač jako po celostátně hledané osobě, protože jsem nebyla k zastižení," vypráví herečka, která v té době byla za hranicemi na jazykovém kurzu. Brání se však obvinění, že se pobytem v zahraničí chtěla vyhnout výkonu trestu.

„Víte, já jsem nikdy nikam neprchala, takže jsem se logicky ani nechtěla vyhýbat výkonu trestu. Byla jsem na jazykovém kurzu a po jeho skončení jsem se vrátila do republiky, abych očistila své jméno. Nic jsem neprovedla, moje svědomí je čisté a můžu klidně spát. Celé to anonymní udání, obvinění, soud i odsouzení bylo účelové, aby mě jako osobu zcela zlikvidovali, což se jim vskutku povedlo," říká hořce Rázlová, která nakonec strávila ve vězení nekonečných jedenáct měsíců, které jí připravily o duševní zdraví. Ve věznici totiž začala trpět roztroušenou sklerózou a vleklými depresemi, kvůli kterým musí dodnes pravidelně docházet na psychiatrii a brát spoustu léků.

„I Ústavní soud mi dal nakonec zapravdu, že jsem kvůli svému špatnému zdravotnímu stavu vůbec neměla být držena ve vězení. Navíc jsem více než půl roku nedostávala odpovídající léčbu, takže se moje nemoc ještě více zhoršila. Nyní jsem tedy na lécích, chodím na terapie a musím být hospitalizována na psychiatrii," odhalila s tím, že jedinou oporou je pro ní její manžel Jindřich Santar, který se o ní po návratu z vězení vzorně stará.

Společně také před dvěma lety podali stížnost k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburku kvůli přílišné délce řízení domácích soudů, který nakonec vyhráli. Podle rozsudku musela Česká republika vyplatit Rázlové 145 tisíc korun za utrpěnou morální újmu. „Měla jsem pochopitelně radost. Porušování ústavy je pro mne nepřijatelné stejně jako pro kokoholi jiného. Nicméně jsem vyhrála jen symbolickou částku, která nestačila ani na soudní výlohy. Původně jsem nárokovala téměř dva miliony korun, které mi však Štrasburk nedal."

V současné době se Rázlová vzpamatovává z životní tragédie, která navždy poznamenala její osud. Věnuje se malování krajinek, vázání věnců a dalším drobným uměleckým činnostem, které však dělá pouze sobě pro radost. Vůbec neuvažuje o tom, že by se ještě vrátila na filmové plátno, takže poslední velkou možnost, kdy jsme tuto velkou herečku měli možnost vidět bylo v oscarovém filmu Kolja (1996), kde si zahrála sociální pracovnici Zubatou. Před kameru se naposledy postavila v roce 1998 v pohádce České televize Zlatý copánek.

K dalším jejím nezapomenutelným rolím patří bezesporu role primářky ve filmu Ten svetr si nesvlíkej (1980), kde byla nucena vykázat neposlušného pana Nováka v podání Petra Nárožného z lázní. Přesvědčivá byla také jako Dr. Alice Váňová v Partě hic (1976), když jako závodní lékařka naordinovala svěřeným horníkům povinné pití mléka. Zazářila i v komedii Hodíme se k sobě, miláčku? jako praktická lékařka Soňa Trčková, která má být podle počítače ideální partnerka Viktora Tomáše, kterého hrál Vlastimil Brodský.