|
Fanpage herečky Reginy Rázlové
|
Fikce a realita: Jak to bylo s akcí White Lines?
Bílé linky - tak se jmenuje díl ze seriálu 30 případů majora Zemana, který odkrývá komunistický pohled na střet tajných služeb v době studené války. Příběh v podstatě naznačuje, jak informace získané Státní bezpečností v zahraničí mohly ovlivňovat osudy mnoha lidí doma, v Československu. Rozvětvené případy často zasahovaly do činnosti Státní bezpečnosti po mnoho let, což je nakonec patrné i z odkazu na Bílé linky v pozdějším díle - Klauni. V polovině sedmdesátých let, kdy seriál vznikal, se Státní bezpečnost snažila využít Bílých linek, jejichž děj se údajně odehrává na jaře roku 1961, k tzv. aktivnímu opatření - dezinformaci, která měla zastřít jeden z nesporných úspěchů rozvědky Státní bezpečnosti - I. správy ministerstva vnitra. O co šlo? Začátkem šedesátých let předal pracovník československé exilové zpravodajské služby (CIO) ve Velké Británii Karel Zbytek československé komunistické rozvědce seznamy osob z ČSR spolupracujících s touto službou, z nichž část byla následně StB tzv. převerbována a část zatčena, vyšetřována a odsouzena. Komunistická rozvědka vedla tento případ pod krycím jménem "LIGHT". Přestože Státní bezpečnost ofenzívně postupovala proti CIO i v Rakousku a Německu - a také nikoliv bez úspěchů -, nemohla úplný seznam spolupracovníků sehnat nikde jinde než právě v Londýně. Právě úlohu Karla Zbytka a vůbec skutečný běh událostí kolem předání seznamů měla epizoda Bílé linky zastřít jednoduše tím, že předkládala západnímu monitoringu vlastní verzi. Skutečný sled událostí demaskoval až na sklonku roku 1975 před podvýborem amerického Senátu defektor (zběh) z československé komunistické rozvědky Josef Frolík. Příběh je navíc bez ohledu na historickou realitu - sovětská blokáda Berlína (1948-1949) a potlačení protikomunistického povstání (1953) - uvozen komentářem o vyvrcholení krize tohoto "frontového města" (již se připravovala výstavba proslulé zdi): "Jeho východní část, těžce se zvedající z trosek, obracela tvář k míru a západní, nepostrádající bohatých finančních injekcí, doutnala stále žhavými uhlíky studené války." Ani slova o tom, nakolik byl komunistický Východ odpovědný za permanentní snahu vyvolat z těchto uhlíků pořádný požár. Státní bezpečnost využila v Bílých linkách Zemana jako spojky (ve skutečnosti mnoho kriminalistů nemělo tuto důvěru; mezi VB a StB tradičně panovala rivalita), který jel do východního Berlína na kriminalistický kongres. Jeho starý přítel Jiří Hradec (Rudolf Jelínek), jenž zde vystupuje jako nelegál dr. Salaba, má za úkol setkat se s agentkou STARDUST - právě ta ve filmu nahrazuje Zbytka. Jediným důvodem, proč tato agentka nebyla kontaktována pracovníky rozvědky vysunutými v Berlíně, měla pravděpodobně být obava z dekonspirace, respektive z rozšíření počtu osob znajících identitu STARDUST - vlastním jménem Hanky Bízové (Regina Rázlová). Hradec byl jedním z rozvědčíků vysazujících ji před lety na Západ. Nebezpečnost údajné akce WHITE LINES potvrzené filmovými rozvědčíky v Bruselu, Londýně i Bernu charakterizoval Hradec následujícím způsobem: "Nebezpečná věc, ta jejich akce, chtějí ho (trojského koně) k nám nasadit, Hakl přivezl tajné seznamy lidí, které chtějí u nás nasadit, vědci, umělci, sportovci, novináři, obchodní specialisti, známá jména většinou." Ve filmu nebylo ovšem vysvětleno, proč se měli Britové zachovat tak neopatrně a do baru téhož jména poslat seznam údajných spolupracovníků v Československu. Implicitně je zde, zdá se, cítit jistý šok politické policie, s nímž se zřejmě vyrovnávala ještě v sedmdesátých letech, totiž že kvalifikované spolupracovníky již zmíněné britsko-československé zpravodajské agentury CIO se podařilo odhalit pouze díky pomoci agenta LIGHT. Neméně zajímavé jsou i prohřešky, kterých se příslušníci SNB při filmové akci dopustili: nikdo nejistil Hradce na schůzce s agentkou, který, ač se s ní osobně znal, neodpustil si pískání "Stardustu", ba dokonce se oba nechali odsledovat amatéry. Těžko si také představit, že by Zeman přivezl StB do Prahy mikrofiše Vindobonou, zvláště když naše tajná policie měla vlastní bezpečné kanály k východoněmeckému ministerstvu státní bezpečnosti, respektive vlastní rezidenturu v Berlíně.
|
|
Pod názvem "Omyly majora Zemana" článek vyšel v roce 1999 v periodiku Reflex, www.reflex.cz